Můj život holky

Najednou zazvonil mobil. Oliver vzal mobil a ani nekouknul kdo mu to volá. Ano? Řekl. Ahoj promin že tě ruším tady máma, řekl hlas v mobilu. Jé, ahoj mami já nevěděl že mi zavoláš. Neboj, už jdu domů. Řekl Oliver. Aha, ty nepůjdeš na oběd? Řekla máma. Já nemám hlad. Řekl.  Dobře, tak přijd co nejdřív. Jo, mami a víš už o škole přírodě? Nechtěl bych tam. Řekl. Tak to ani náhodou! Ty tam pojedeš! Určitě si to tam užiješ. Jedeš tam v pondělí, v neděli si zabalíš kufry. Řekla máma. Mami ale… Oliver něco chtěl říct ale už to jeho máma típla. Zakroutil očima a schoval mobil do tašky.

Oliver došel domů, vytáhl klíče a odemkl dveře. Otevřel a kouknul se jestli někdo není doma, ale z prvního pohledu doma nikdo nebyl.  Zavřel a šel do svého pokoje. Odložil si tašku a sedl si na postel.

Sobota

 Nastala sobota. Oliver ležel na posteli a koukal nahoru. Vstávej ty lenochu, jdi na půdu, a odnes všechny balíky co tam jsou. Řekla máma. No tak jo no. Řekl Oliver. Vstal z postele a šel na půdu. Oliver šel na schody ale v tom omylem šlápnul na kus malinkého dřeva, a na noze se mu udělala tříska. Sakra! Zakřičel. Co tam zase děláš? Zeptala se ho máma. Nic, to je v pohodě. Odpověděl jí Oliver. Došel na půdu, zvedl balík a chtěl jít dolů zpátky. Jau!! Znova zakřičel. Bouchl se do malíčku. Kouknul se vpřed a uviděl malý sešit s linkami. Položil balík a zvedl sešit. Prohlídnul si ho, byl tak asi 30 let starý. Kouknul se do něho, myslel si že v něm nic není. Sešit byl očíslovaný, na každý stránce bylo číslo.