Můj život holky

Prolistoval ho, ale vypadalo to, že na žádný stránce nebylo nic napsaný. Když v tom najednou si všiml že jedné stránce je něco nakreslený, zastavil na stránce 14 a prohlídnul si obrázek. Byl to obrázek anděla a démona a pod ním byl název:  Moje srdce není temné. Oliver se zachvěl. Tak co bude s těma balíkama? Zakřičela na něj máma. Oliver položil sešit na starý stůl a začal dávat balíky dolů k mámě.

Neděle

Dneska se toho moc nedělo akorát to, že Oliver a jeho máma balily na školu v přírodě. A na kolik tam dní budu? Zeptal se Oliver. Od pondělí do neděle. Řekla máma. A kde to bude? Zeptal se. V trojské chatě v Krkonoších a dal se mi už neptej, nech se překvapit. Řekla. Aha… řekl Oliver. Oliver nemohl pořád zapomenout na sešit. Mami? Zeptal se. Ano, zlato? Řekla. Já půjdu na záchod, jestli ti to nevadí. Řekl. Samodřejmě že můžeš. Řekla. Oliver běžel na půdu. Na půdě pořád naštěstí ležel sešit, Oliver ho vzal a běžel zpátky.

Pondělí

Máš všechno?? Zeptala se máma. Jasně že mám všechno. Zakroutil na ní Oliver očima. Tak jo, užij si to tam. Řekla. Dala Oliverovi pusu na čelo a pohladila ho po vlasech. Tak jdi, a volej mi. Řekla mu ještě máma. Ahoj, mami. Usmál se na něj Oliver. Oliver se otočil a šel ven. A šel. Ach jo, budeš mi chybět. Řekla si pro sebe ještě Oliverova máma.

U autobusu netrpělivě čekal James na Olivera co zatím ostatní byli už v autobuse. No konečně, už jsem si myslel že vážně nejedeš. Řekl rozzlobeně James. Trvalo mi to no, já za to nemůžu. Řekl Oliver. Tak jo, dost kecání, jedeme. Zakřičela paní učitelka.