Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anděl a démon 7.Kapitola

Oliver odešel pryč k Jamesovi. Cos tam s ní dělal? Zeptal se. Nic, musím jít do pokoje, udělalo se mi nevolno. Řekl, a věci na stole si balil do svojí malý kabelky. James jenom kroutil a hlavou, ale nevšímal si ho. Oliver vzal poslední věc do tašky, a odešel.

 

V pokoji si lehl na postel a přemýšlel. Co se to děje? Říkal si. Jak mohla vědět, že o tom něco vím? Najednou ale něco pod jeho postelí šustlo, tak hlasitě že by to uslyšel i hluchý člověk. Oliver se kouknul pod postel, ale vypadalo jako že by nic tam nebylo. Pak ale uviděl tvar něčeho pod jeho postelí. Nevím, jestli se mi to zdá, nebo to má tvar nějaký ho sešitu…. rozhlížel se kolem sebe, jestli tam není něco dlouhý ho, že by tu věc vytáhl. Na okně byla plácačka na mouchy. Vzal jí a zastrčil jí pod postel, aby věc, která vypadá jako sešit, mohl vytáhnout. Vytáhl věc, a ano měl pravdu. Byl to sešit. Měl stejný obal jak sešit, který našel na půdě. Byl úplně stejný. Prohlížel si sešit, a znova uviděl kresbu anděla a démona. Co to sakra….. ten sešit jsem si přece nebral, tak proč tu je? Najednou někdo zaklepal. Byl to James. Sorry, že tě ruším, jdu si jenom pro mobil. Jo, v pohodě, stejně je to náš pokoj, takže se nemusíš vůbec omlouvat. Usmál se na něj Oliver. James si všimnul sešitu, který měl Oliver, v ruce. Co to je? Proč máš v ruce starý sešit? Oliver, schoval sešit rychle zpátky pod postel.

Jaký sešit? Řekl s falešným úsměvem. Ty mi něco tajíš? Oliver poznal že James ho prokoukl. Takže ty mi vážně něco tajíš. Má to něco dělat snad s Oxanou? Zeptal se. Musím jít. Řekl, vzal sešit, a odešel z pokoje. James se na něj překvapivě koukal. Ty si myslíš, že když utečeš, že tě to zachrání? Řekl, když Oliver chtěl jít. Oliver se v cestě zastavil, a kouknul rozzlobeně na Jamesa. Víš co? Nevím proč, se o mě musíš pořád starat, už od školky. Ty jsi snad myslíš, že pořád potřebuji pomoc?! Jediný, co chci mít je od tebe pokoj! Nevím vůbec, že se pořád musí vyptávat na Oxanu, jako kdybys sis myslel že spolu chodíme, nebo co?! Vypálil na Jamesa, Oliver. Byl tak rozzlobený, když ale uviděl Jamesa obličej ublížený obličej, začal toho litovat. Fajn, jak chceš. Abys věděl, ted´ jsi ztratil kámoše. Řekl James, a zamknul se v pokoji. Oliver neváhal, a běžel ke dveřím, a zkusil dveře otevřít. Jamesi, no ták, já to nemyslel vážně. Řekl. James neodpověděl. Oliver to vzdal. Oči se mu plnily slzami. Jak chceš. Řekl ještě. Odešel ze dveří, a zamířil na záchody. Oliver odešel pryč k Jamesovi. Cos tam s ní dělal? Zeptal se. Nic, musím jít do pokoje, udělalo se mi nevolno. Řekl, a věci na stole si balil do svojí malý kabelky. James jenom kroutil a hlavou, ale nevšímal si ho. Oliver vzal poslední věc do tašky, a odešel.

 

V pokoji si lehl na postel a přemýšlel. Co se to děje? Říkal si. Jak mohla vědět, že o tom něco vím? Najednou ale něco pod jeho postelí šustlo, tak hlasitě že by to uslyšel i hluchý člověk. Oliver se kouknul pod postel, ale vypadalo jako že by nic tam nebylo. Pak ale uviděl tvar něčeho pod jeho postelí. Nevím, jestli se mi to zdá, nebo to má tvar nějaký ho sešitu…. rozhlížel se kolem sebe, jestli tam není něco dlouhý ho, že by tu věc vytáhl. Na okně byla plácačka na mouchy. Vzal jí a zastrčil jí pod postel, aby věc, která vypadá jako sešit, mohl vytáhnout. Vytáhl věc, a ano měl pravdu. Byl to sešit. Měl stejný obal jak sešit, který našel na půdě. Byl úplně stejný. Prohlížel si sešit, a znova uviděl kresbu anděla a démona. Co to sakra….. ten sešit jsem si přece nebral, tak proč tu je? Najednou někdo zaklepal. Byl to James. Sorry, že tě ruším, jdu si jenom pro mobil. Jo, v pohodě, stejně je to náš pokoj, takže se nemusíš vůbec omlouvat. Usmál se na něj Oliver. James si všimnul sešitu, který měl Oliver, v ruce. Co to je? Proč máš v ruce starý sešit? Oliver, schoval sešit rychle zpátky pod postel.

Jaký sešit? Řekl s falešným úsměvem. Ty mi něco tajíš? Oliver poznal že James ho prokoukl. Takže ty mi vážně něco tajíš. Má to něco dělat snad s Oxanou? Zeptal se. Musím jít. Řekl, vzal sešit, a odešel z pokoje. James se na něj překvapivě koukal. Ty si myslíš, že když utečeš, že tě to zachrání? Řekl, když Oliver chtěl jít. Oliver se v cestě zastavil, a kouknul rozzlobeně na Jamesa. Víš co? Nevím proč, se o mě musíš pořád starat, už od školky. Ty jsi snad myslíš, že pořád potřebuji pomoc?! Jediný, co chci mít je od tebe pokoj! Nevím vůbec, že se pořád musí vyptávat na Oxanu, jako kdybys sis myslel že spolu chodíme, nebo co?! Vypálil na Jamesa, Oliver. Byl tak rozzlobený, když ale uviděl Jamesa obličej ublížený obličej, začal toho litovat. Fajn, jak chceš. Abys věděl, ted´ jsi ztratil kámoše. Řekl James, a zamknul se v pokoji. Oliver neváhal, a běžel ke dveřím, a zkusil dveře otevřít. Jamesi, no ták, já to nemyslel vážně. Řekl. James neodpověděl. Oliver to vzdal. Oči se mu plnily slzami. Jak chceš. Řekl ještě. Odešel ze dveří, a zamířil na záchody.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář